Golfová média nás často zahrnují žebříčky či debatami na téma, která hřiště jsou ta nej. Nejlepší, nejtěžší, nejudržovanější… a spousta dalších nej. Já sám jakožto golfový architekt si tuto otázku kladu prakticky neustále. A abych byl upřímný, dobré či skvělé hřiště obvykle neposkládáte z osmnácti fantastických jamek, nýbrž jde o kombinaci a vyváženost jednotlivých částí designu. A protože nás covid uvrhl do období „golfového temna”, kdy jsme mohli cestovat jen omezeně, měl jsem dost času na přemýšlení o perfektním hřišti, respektive úžasných jamkách českých a slovenských hřišť, ze kterých jsem složil svou soukromou nej osmnáctku.
Rád bych ještě podotkl, že kvalitní hřiště musí mít pevné, dobře navržené základy. Kritickou roli hraje rozvržení jamek v terénu včetně přechodů mezi jamkami, které by, alespoň z pohledu tradicionalistů, měly být krátké. Rozhodně neuškodí zařadit hrstku spektakulárních jamek, které jednoduše přitáhnou pozornost. Jejich prezentací na sociálních sítích můžete jen získat. Přidejte i ty neobvyklé, které tvoří pomyslný překlenovací most mezi dvěma skvělými jamkami, golfistovi tak dáte prostor oddechnout si. Za příklad mohu jmenovat třeba čtrnáctku v Augustě, jež propojuje fantastickou třináctku a patnáctku. Kvalitní golfové hřiště by pak mělo otestovat každý prvek vaší hry, aniž by se opomíjel fakt, že by měl golf zůstávat především zábavou.
Možná se ptáte, proč jsem svou osmnáctku poskládal z českých a slovenských jamek? Odpověď je jednoduchá. Do Česka jsem poprvé přijel v roce 2007, abych asistoval společnosti Ford Golf Design a Alexandru Čejkovi při výstavbě Prague City Golf Club na Zbraslavi, a do dneška tu stále pracuji na několika projektech.
Jsem moc rád, že jsem zde mohl zanechat alespoň malou stopu, a doufám, že nejde o uzavřenou kapitolu. Po téměř pětatřiceti letech hraní golfu se stále učím během svých návštěv na mnoha hřištích, která při té příležitosti analyzuji a snažím se odnést si v paměti zajímavé výzvy a obrázky, abych je uplatnil ve své práci.
Pokud jde o můj níže uvedený seznam osmnácti jamek, zvolil jsem pár základních pravidel. Z každého hřiště jsem tak mohl vybrat pouze jednu jamku, její pořadí ve hře na daném hřišti se pak shoduje se sledem jamek mého výběru. Smysl nespočívá ve výběru nejlepších kousků, nýbrž jde o kombinaci jamek, které jsem si vychutnal z pozice golfového architekta a které jsou kombinovatelné ve smysluplný herní celek v podobě osmnácti jamek.
Číslo 1: Royal Golf Club Mariánské Lázně – 376 m, par 4
Kvůli rytmu hry navrhuji jako první z jamek zařadit čtyřpar, stejně jako druhou jamku, na které v závislosti na krajině může navazovat pětipar či ošemetná tříparová jamka hraná z kopce. Nejlépe mi tak z toho vychází jednička Royal Golf Club v Mariánských Lázních. Nic se ostatně nevyrovná návštěvě historického hřiště.
Atmosféru historických hřišť v moderním golfovém resortu jen tak nevyvoláte. „Mariánky” patří mezi nejstarší česká hřiště, takže pro mě představují ideální výchozí bod. Nejedná se přitom určitě o nejlepší jamku z celé osmnáctky, ale kouzlo i atmosféra klubovny, stejně jako blízkost prvního odpaliště představují bonus. Měřeno moderními standardy, nejde o dlouhou jamku, nýbrž o příjemný úvod hry.
Architekt: Chris Noskowski
Číslo 2: Golf Resort Karlštejn – 323 m, par 4
Dílo kanadského architekta Lese Furbera se řadí k prvním českým hřištím vybudovaným v moderním stylu. Jeho autor se řemeslu učil od legendárního Roberta Trenta Jonese, jehož vliv je na Karlštejně patrný z každé jamky.
Úvodní rána míří do otevřeného prostoru, ale jamka vás zvlášť odmění, pokud se budete držet blízko bankrů na pravé části ferveje. V případě, že odpálíte doleva, vystavujete se riziku, že do hry promluví voda a také si tím prodloužíte druhou ránu. Nicméně dvojka na Karlštejně stále představuje jemný rozjezd, není dlouhá, vizuálně zaujme a do hry promluví i strategie, což byly pádné důvody pro to, abych ji zařadil do svého seznamu.
Architekt: Les Furber
Číslo 3: Prosper Golf Resort Čeladná, Old Course – 195 m, par 3
I kvůli první tříparové jamce seznamu zůstaneme v Česku. Je to těžká, nicméně parádní zkouška. Kromě toho přichází na řadu v pravý čas. Už jste chytli herní rytmus, dva čtyřpary na úvod vás naladily na hru.
Čeladenský třípar je poctivě obložený bankry, nescházejí elevace a příjemné diagonálně jdoucí kontury na greenu. Jamka nezapře klasický vzhled – „starobylý” styl písečných překážek, jaký známe z tradičních evropských hřišť. Stromy lemující pravou část dráhu zužují a hrozí, že méně přesné rány zachytí. Věřím však, že tento rébus vyřešíte a dáte mi za pravdu, že jde o zdařilý třípar.
Architekt: Miguel Ángel Jiménez
Číslo 4: Panorama Golf Resort/Meadows – 181 m, par 3
Dvě tříparové jamky po sobě, rys, na jaký na moderním hřišti jen tak nenarazíte. Když ale takové řešení dobře poslouží třeba na Cypress Point, mnohdy považovaném za jedničku mezi světovými hřišti, proč bych něco podobného nevyužil pro svůj seznam.
Přidávám tak kontroverzní, ovšem krásný test. Green je vystavěný ve stylu vulkánu, se kterým původně přišel slavný skotský golfový architekt James Braid na jednom ze svých nejzdařilejších děl v Gleneagles (Het Girdle).
Osobně mám rád výzvu, před kterou nás tato jamka staví. Dá se hovořit o trestající jamce, neboť nenabízí prakticky prostor pro chybu, podle mě však co může být větší odměnou, než když míček dlouhým železem posadíte přímo na green. Zaslechl jsem zvěsti, že si členové klubu přáli úpravu jamky, já ji nicméně považuji za jednu z nejlepších v mém seznamu. Golf nikdy nebyl zamýšlený jako za každou cenu férový sport, a tato jamka dozajista rozpoutá v klubovně četné debaty.
Architekt: Libor Jirásek
Číslo 5: Beroun Golf Resort – 518 m, par 5
Po dvou tříparech, které vás rozhodně šetřit nebudou, je potřeba utišit nervy, proto nabízím příležitost skórovat. Každý hráč má rád pětipary z kopce, pro tyto účely se tak náramně hodí ten berounský. Jednoduchá strategie vychází z odvahy jít na green druhou ranou, pozor však dejte na bankry po pravé straně. Další dobrý počin Lese Furbera v Česku.
Architekt: Les Furber
Číslo 6: Golf Tále – 380 m, par 4
Poprvé se prostřednictvím mého fiktivního hřiště vydáváme za hranice České republiky a míříme na Tále. Osobitý čtyřpar designéra Boba Waltona a společnosti Southern Golf, jedné z konstruktérských společností, považované za pravé evropské golfové puristy.
Platí to samé, co pro Mariánské Lázně, a sice že nejspíš zde najdeme lepší jamky, spousta hráčů jmenuje minimálně závěrečnou osmnáctku, ovšem šestka se vyznačuje jistou osobitostí. Opět záležitost probouzející vášně, záludná, obtížná i nepředvídatelná… Snad proto jsem ji v mém výčtu nemohl opomenout. Poloostrovní green obklopuje meandrující potok, který jamkoviště pečlivě stráží.
Architekt: Bob Walton
Číslo 7: Red Oak Golf Club – 503 m, par 5
Zůstáváme na Slovensku a jako v pořadí sedmou jamku si zahrajeme pětipar v duchu risk & reward v Red Oak GC. Pod jedním z nejnovějších slovenských hřišť je podepsán americký architekt Ken Williams, který vás na odpališti staví před otázku, zda přepálíte bankry a půjdete na green druhou ranou, nebo si zvolíte jistější variantu po pravé straně, jež je delší. Náročná na zvládnutí a zároveň dobrá ukázka jednoduchého designu s omezeným přesunem zeminy. Méně bankrů v okolí greenu, jemuž na zajímavosti přidávají kontury.
Architekt: Ken Williams
Číslo 8 Prague City Golf Zbraslav – 183 m, par 3
Prací v Prague City Golf jsem strávil několik let, což vyvolává sentimentální vzpomínky. Obtížné místo s mnoha omezeními, hřiště však postupně dozrává. Rád hrávám strategický pětipar hraný jako čtvrtý v pořadí, stejně tak se mi líbí záludná dvanáctka, ale našel jsem pro čtvrtou a dvanáctou jamku mého seznamu ještě lepší varianty, a tak jsem zařadil zbraslavskou osmičku.
Krásný třípar by se neztratil na mnoha skotských linksech. Však také svůj skotský ráz nezapře. Všechno podtrhuje kontura greenu. Zábavná a zdařilá jamka!
Architekt: Jeremy Ford & Alex Čejka
Číslo 9: Sedin Golf Resort – 475 m, par 5
Po několika náročných jamkách v dosavadním výběru je čas nechat vás vydechnout. Proto jsem na závěr úvodní devítky zařadil sedinský pětipar. Kratší, s heroickým testem v podobě druhé rány, kdy po dobrém drajvu můžete jít nad vodou, která zprava lemuje fervej, rovnou na green. Pěkná i zajímavá výzva s možností ukrojit ze skóre další ránu.
Architekt: Libor Jirásek